SUPRÁCI ZAHÁJILI JEŠTĚ S VĚTŠÍMI PROBLÉMY

O dva dny později, netradičně ve středu nastoupili ke svému prvnímu zápasu naši Superveteráni.

Těm los určil za soupeře nepříjemně bránící mužstvo Pražačky. Ta tradičně nastoupila pouze v pěti lidech do pole a od první minuty „zaparkovala autobus“ před vlastním brankářem. Bohužel jejich kouskování hry stálým poleháváním, pomalým chozením pro míče, okopáváním našich hráčů docílili, že se naši kluci vůbec nedostali do tempa a když se podařilo si vytvořit alespoň náznak šance, tak se s ní špatně naložilo. Možná bylo na škodu i širší kádr týmu, neboť i vlastní střídání nás do tempa nedostalo. Hra byla v křeči, někteří se přizpůsobili „chodícímu“ fotbalu a soupeř se šikovně dostával do před naší branku, kde nás naštěstí několikrát podržel náš nový gólman Roman. Po bezbrankovém poločase jsme si řekli, že hru zjednodušíme a začneme hrát agresivněji, ale než se nám podařilo plnit úkoly, prohrávali jsme 0:1. Jestli za stavu 0:0 Pražačka trošku hrála do předu, od 5 minuty druhé půle bylo po fotbale úplně. Museli jsme zúžit sestavu a dobývat branku soupeře, což bylo čím dál těžší. Nakonec se nám podařilo 7 minut před koncem vyrovnat, což nám nalilo sílu k ještě většímu náporu, kterým jsme byli oceněni vítězným gólem na 2:1, dvě minuty před konce. Poté ještě rozhodčí nepochopitelně nastavil dvě minuty za zdržování soupeře a dal jim šanci na vyrovnání, která naštěstí skončila na naší tyči a zápas jsme tak dotáhli do vítězného konce. Ale nutno si přiznat, že jsme dobře nehráli a dost to v naší hře skřípalo. Asi i vinou nesehranosti, neboť za nás nastoupili tři noví kluci a Veselka, který skoro rok nechodil. A na souhře to znát bylo. Ale fotbal se hraje na vítězství, ne na krásu, takže „povinné“ dva body máme. Za což se zasloužila sestava Roman Soukup – Kali, Syky, Pohy, Mike, Aleš Kvasnička, Richard, Veselka a David Ronn.