59:47 = VYROVNÁNO 3:3 ANEB SUPRÁCI VYDŘELI TITUL

Pouhých 13 vteřin zápasu dělilo naše superveterány od prohry a šanci získat 11 titul v souboji s druhým Indusem.

Asi nejšťastnější titul v historii Klokanu doslova „vydřeli“ naši superveteráni v zápase, ve kterém nám stačila remíza k titulu. Až ve středu 28. června od 19:30 bylo na programu „finále“ 1.superveteránské ligy, které svedlo proti sobě neporažené naše Klokany proti ambicióznímu Indusu, který prohrál pouze 1x s Xaverovem. Souboj měl pikantní náboj i díky našemu Němovi, který na jaře v Indusu hostoval a který dokonce kvůli zápasu odložil dovolenou. Soupeř s rozsáhlou lavičkou i řadou příznivců pojal zápas velmi prestižně a neponechal nic náhodě. Nám se také podařilo poskládat kvalitní tým a byli jsme na soupeře připraveni. Od prvních minut jsme se snažili hrát svoji nátlakovou kombinační hru, soupeř pouze nakopával dlouhé míče na jejich nejlepšího hráče i střelce soutěže Tichého. Bohužel se nám nedařilo i díky skvělým zákrokům golmana Indusu proměňovat příležitosti, kdežto soupeř jak jen mohl, ihned poslal míč do předu na svého útočníka. A když se do toho několikrát „vložil“ naprosto stupidní a přiožralý rozhodčí, bylo o nervózní finále postaráno. Nejprve se nám podařilo po hezké kombinaci Pohýnka s Jirkou Novotným otevřít zaslouženě skóre, bohužel po pár minutách naši stopeři nechali snajprovi Indusu metr místa a bylo srovnáno. Poté si vzal taktovku do svých rukou rozhodčí a začal své představení. Na nás neodpískal NIC, na ně vše, včetně srážky golmana s vlastním obráncem, a když se soupeř dostal před naší bránu, ihned jim daroval trestný kop. Proto až s údivem bylo, když držení Máši soupeřem posoudil jako penaltu. Která byla přísná, ale s kontextem faulů na druhé straně prostě BYLA. Veselka ji chladnokrevně proměnil a určil tak výsledek prvního poločasu 2:1 v náš prospěch. Do druhé půle dorazil rozhodčí posilněn dalším pivem, ale i po vehementní diskuzi se soupeřem. A začali se dít věci. My chtěli hrát fotbal, soupeř často až za hranicí regulérnosti bránil naše hráče bez povšimnutí rozhodčího, ale na druhé straně každý náš souboj se pískal proti nám. Hru neuvěřitelně kouskoval, my se nemohli dostat do tempa a soupeř zahrávající jednu standartku za druhou se dostal k vyrovnávací brance na 2:2. Hra pokračovala stále stejně, na nás se prostě nic nepísklo, jim všechno. A když jsme se dostali do přečíslení, přerušovala se hra pro kulhajícího hráče soupeře, který se zranil „kopnutím“ do našeho brankáře. Bohužel toto začínalo vyvádět z míry i takového kliďase a gentlemana Jirku Novotného a bylo čím dál těžší se soustředit na fotbal. I díky této nekoncentrovanosti jsme pustili soupeře s ojedinělé šance do vedení a měli jsme k titulu dál než soupeř. Sice zbývalo dost času, jenže proti zahuštěné obraně se skvělým golmanem to prostě nešlo. Soupeř za pomoci rozhodčího hru kouskoval, zdržoval a natahoval čas. My si sice vytvářeli velké šance, ale neměli jsme v koncovce štěstí a když ani po sestřelení Veselky ve vápně zůstala píšťalka němá (jednalo se o 100% penaltu) nevypadalo to s námi dobře. Čas utíkal opravdu rychle (možná i rychleji, neboť první půle se hrála 25 minut) a ve druhé to vypadalo s časomírou rozhodčího podobně, ale běžela prý 58 minuta a soupeř zastavil jasným faulem Mášu na hraně vápna. Většina lidí kolem hřiště viděla faul ve vápně, ale my byli vůbec rádi, že ten dement alespoň písknul trestný kop. Poslali jsme do hry oba útočníky, nechali tam neúnavného Pohýnka a Feryho a na stoperu Richarda. A hráli vabank, který nám stále nevycházel, neboť jsme třikrát po sobě z dobré pozice netrefili bránu. Soupeř s rozehrávkou nepospíchal a rozhodčí neměl v úmyslu nastavovat a ohlásil posledních třicet vteřin. Indus vykopával od brány na jejich útočníka, který místo toho, aby míč podržel a těch třicet vteřin dohrál, si chtěl „namistrovaně“ vychutnat Pohýnka, který mu čistě sebral míč, posunul dopředu na Mášu, ten našel skvěle ve vápně Veselku, jenž se z otočky opřel do míče a v čase 59:47 vymetl šibenici!!! 3:3 a do konce zápasu chybělo pouhých 13 vteřin, bez nastavení, protože rozhodčí neměl v úmyslu za zdržování a ošetřování soupeře nastavovat. Takže, ač se míč na středový „puntík“ dostal tak po dvou minutách, odpočítali jsme rozhodčímu oněch posledních 13 vteřin a donutili ho písknout do píšťalky naposled. Následovala velká naše radost, neboť takto získat TITUL je možná nejvíc za celou naší éru. Jediným stínem zápasu (když pominu debilního rozhodčího) bylo chování Majka, kterého jsme na poslední dvě minuty nahradili druhým útočníkem a on toto střídání neunesl. Bohužel…
Na závěr hodnocení naše sestava, která tento jedenáctý titul vybojovala: Souky – Richard, Fery, Pohy, Majk, Veselka, Jirka Maršoun, Máša a ještě byli připraveni David a Kali.
A 51 titul je náš!!!